Grossglockner 3 798 m.n.m. -- Stüdlgrat

Charakteristika:  

Regulérní horolezecký výstup na nejvyšší horu Rakouska exponovaným a dlouhým hřebenem Stüdlgrat. Tato největší klasika vedoucí na vrchol Grossglockneru nabízí možnost opravdu vzdušného a místy hodně exponovaného vysokohorského lezení v obtížnosti 3/3+.

Vybavení:

Sedací a prsní úvazek

Lano 50 m

Smyce 10 ks (podíl spárové a obvodové 2 : 8)

Expresky 10 ks + 5 ks jdou volně přímo do borháků

Slaňovací osma

HMS karabina 3 ks

Odsedávačka

Přilba

Mačky a cepín (hlavně pro sestup, pro výstup jsme je nepoužili), o dobrém oblečení se rozšiřovat nebudu

Lezečky ne !!!!

Zajištění:

ocelové tyče, borháky, mnoho možností osazení smyc

Stanoviště jsou většinou osazena borháky a není problém s jejich budováním (v podstatě si člověk může vybrat)

Pouze v horních partiích je jištění asi na dvou místech velmi sporadické bez vhodné možnosti použít jištění vlastní (firnové traverzy). Borhák je zde vždy umístěn až v místě kde je ho již opravdu zapotřebí.

možnost použití vklíňěncú a frendů (není nutnost)

Možnost ústupu:

Žádná

Výchozí místo:

Z Kals am Grossglockner po placené silnici (100,- ATS) do Lucknerhausu cca 1 900 m.n.m. Zde se nachází veliké bezplatné parkoviště. Značená turistická cesta bez problémů dovede na Stüdlhütte 2 801 m.n.m.(cca 2,5 hod.). Nocleh 100,- ATS (Člen AV, ČHS, ...), voda zdarma, omaštěná lezecká stěnka na protažení k dispozici. Velmi příjemná obsluha (v létě 2001 brigádnice Maria z Lienzu a její šnapsík)

Přístup:

Z chaty Stüdlhütte vede výstup přímo na vyvýšeninu Schere a po pravém okraji ledovce Teichnitz Kees podél výrazného hřebene Luisiengrat pokračuje ke kótě 3 264 m.n.m., kde je nutno dostatečně brzy odbočit doprava a vystoupit na konec hřebene Luisiengrat. Ten zde plynule přechází ve zmiňovaný Stüdlgrat.

Upozornění: Nástup je třeba skutečně trefit, předejdete tím nalézání do Stüdlgratu z levé strany a tím pádem moc vysoko. V mlze je to jedna dvě (stalo se nám to). Tato nepříjemná varianta obnáší lezení v úrovni 3+/4- navíc bez dostatečné možnosti zajištění.

Výstup:

Nástup má dvě varianty. Zprava těžší direct za 3, Zleva normální cestu zvanou Petersteig za 1. Následuje první obtížnější místo Kamin (2+) možnosti zajištění dobré. Zahřívací pasáže cca 120 m obtížností 1 až 2 vystřídá výšvih pod Frühstückplatz 2+/3. Štand je osazen borhákem Zde je dobré zastavit a něco málo pojíst a tím doplnit energii částečně spotřebovanou přístupem pod nástup.

Z Frühstückplatzu je nutno najít cestu proplétající se mezi spletí malých věžiček zvaných Kanzel. Zde jde o slušných 80 metrů obtížnosti 3-/3, samozřejmě s možností odpočinku. Zajištění bez problému. Několik desítek nevýrazných metrů zavádí pod hrůzostrašně vyhlížející pasáž s názvem 30 m Aufschwung mit Drahtseil, jenž ze neustále zvedá nad hlavami. Člověk zde přemýšlí kudy asi cesta vede. Vlastní výšvih je vcelku bezproblémový a navíc velmi dobře odjištěný. V těchto místech je možné hovořit o polovině cesty.

Druhá polovina je ovšem, dle mého soudu, podstatně těžší a člověk by si zde měl uvědomit všechny aspekty, které mohou mít vliv na úspěch výstupu a bezpečného sestupu. Mám na mysli především počasí, kondici, obtížnost atd. Je nutno mít na zřeteli že z hřebenu se nedá utéci !! Pokračování výstupu obnáší doslovně oblezení několika výrazných věší spojených sněhovými hřebínky (Turm). Tato místa jsou opravdu hodně vzdušná ale dobře odjištěná. Obtížnost se pohybuje od 2- do 2+.

Průvodce a topo, které jsme měli během našeho výstupu k  dispozici udává jako nejobtížnější místo celého výstupu tzv. Platte za 3+. Platte je skutečně za 3+, ale nesouhlasím, že je nejtěžším místem výstupu. Těsně pod ní totiž leží Kleine Platte a to je teda paráda. Právě k ní přicházíme po úzkém skalnatém hřebínku, jištění borhákem ve výšce kolen. Nabízejí se hned dvě varianty. Ta zleva je udávána za 2 !!. Nakouknu přes hranu a koukám do mírně převislé desky asi 3 metry dlouhé, další borhák nikde.  

Závěr: nevím nevím, za 2. Sunu se tedy doprava ke druhé variantě možného překonání tohoto skalního bloku. Psaná je za 3, ale zdá se mi snazší než varianta první.  

Překonání tohoto místa znamená po nejistých rukách a nastoupaných nohách sáhnout v převise do madel a vydrápat to bez velké opory nohou až do výlezu po ukloněné plotně. Smyce jde dát dobře do prostoru zmíněných madel, ale je to tak 3 metry od posledního jištění. Zbytek úseku cca 5 metrů je již dobrý a dojistí se k tyči. Toto místo mi přijde zdaleka nejobtížnější a hodnotím jej 4-. Za nepříznivých podmínek jako je sníh a námraza, které panovaly během našeho výstupu, víc než oprávněná klasifikace.

Následuje Platte za 3+. Zde je potřeba překonat značně vysoký skalní schod zakončený traverzem. Místo je značně ulehčeno ocelovými tyčemi a lanem a tedy naprosto bez problémů odjistitelné.

Upozornění: Přesto je to patrně druhé nejobtížnější místo a klasifikace 3+ sedí. Lano bývá navíc více či méně zamrzlé pod ledovým příkrovem.

Závěrečné pasáže je možno hodnotit jako vychutnávku s výhledem na zlatavý vrcholový kříž, který je v obležení Normálkařů vydávajících pochvalné mručení při pohledu dolů, Stüdlgratem. Je zde ještě jedno úskalí, které se zcela vymyká celkovému charakteru zdejšího lezení. Jedná se o firnový traverz do lehké, vrcholové části. Vypadá to celé asi následovně. Skalní blok po levé ruce, malý výšvih podél něho, borhák, nástp na sníh,

šikmo vzhůru doprava ke skalnímu bloku cca 20 metrů bez zajištění (rozuměj nacucháno 20 metrů lana) za rohem skalního bloku už by to chtělo borhák, ten však není vidět, následuje náklon do převisu a borhák je tam. Zajištění a pokračování v traverzu dalších 25 metrů až ke skalám, kde však není žádná smyce tutová. Po cca dalších 10 metrech jsou již opět železné tyče. Vysoká sněhová pokrývka možná spoustu jištění nenávratně skryla a nám tím utajila. Někomu by tato pasáž mohla působit problémy, obzvláště při průběžném způsobu jištění, ale jde to bezpečně zvládnout. Sklon obou traverzů odhaduji na 60° (je to opravdu dost a dolů je to taky dost).

A nyní již jen posledních asi 50 metrů zmiňované vychutnávky a vrchol.

Sestup:

Sestupuje se výhradně vždy po normální výstupové trase přes Obere Glocknerscharte, Klein Glockner, Banhof, Glocknerleitl a Adlersruhe po staré Kalské cestě (Alter Kalser Weg) přes ledovec Ködnitz Kees zpět na chatu Stüdlhütte.

Časový harmonogram:

Přístup: 1 hod 30 minut

Výstup: 4 hod 30 minut až 7 hodin (dle podnínek)

Sestup: 2 hod 30 minut

Z toho

Glockner - Adlersruhe: 1 hod

Adlersruhe -- Stüdlhütte: 1 hod 30 minut

Komentáře

   
 

  1. Ahoj dá se u chaty kempnout se stanem ??

    Ondra · 12. August 2013 · #

  2. zajímal by me termín provedení :)

    jusepe · 16. January 2014 · #

---