Delikátní nástup Vás upozorní, že jste nastoupili do cesty kolem obtížnosti 6 a více. Pevné neomydlené vápno, velké chyty, obtížnost 6 UIAA, to vše je první délka. Čekáte, že se rozlezete v lehčím pětkovém terénu ? Zapomeňte. Ihned nástup do druhé délky je po položených plotýnkách, kompaktních tříprstových chytech, natahování při cvakání, ladění, odštěp, spárka, výlez po madlech. Topo říká 6+, kdo by to v lese čekal. Další dvě délky si opravdu vychutnáte. Odštěpy, madla, komín, relativně jisté chyty (samozřejmě je nutné počítat s tím, že lezete v horách) v terénu od obtížnosti 4 do 6.
Další lahůdku za 6 objevíte přibližně v polovině lezení. Krátkým traverzem vpravo se dostanete ke štandu do páté délky. Ta začíná velkým odštěpem, linie cesty ustupuje vpravo a po cvaknutí dvou postupových jištění se vracíte krátkým levým traverzem zpět do přímé vertikály. Čtyřmetrový odštěp s madlovým výlezem lze komentovat slovy: Máš-li sílu vola, vem to na sokola (citace Jméno autora). Dle mého názoru se jedná o nejzajmavější lanovou délku cesty Himmelsleiter (pozn. autora).
Následují dvě délky položeným plotnovitým tereném pětkové obtížnosti. Na začátku jsem cestu charakterizoval jako horskou, tak v těchto délkách to platí 100 % (stromy, kleč).
    
Pokud Vás při práci na jednom z posledních štandů vyruší pokřik rakouského Alfréda ""Hildááá náááchkommen "", vězte, že křižujete cestu Sonnenplattenweg 6 RP (5 A0).
Krátký traverz vpravo Vás nasměruje do předposlední nejtěžší délky. V ní pečlivě vybírejte chyty, skála je v těchto úsecích rozchrastaná. Linie cesty se zpočátku ubírá vpravo a končí 6+ výlezem na polici za nulové chyty. Neradi lezete na tření? Je čas vyzkoušet to Höllentálské. že mu moc nevěříte? Já také nevěřil, omydlená poklopená plotna nepůsobí zrovna jistým dojmem. Po krátkém ladění stejně uvěříte. Následuje levý traverz zakončený delikátní exponovanou hranou. Její kouzlo spočívá v odvisnutí na levé ruce, navalení se na hranu na nejistých nohách a hledání toho pravého chytu. Nehledejte dlouho !
Závěrečná délka za 5+ Vás jen utvrdí ve správnosti volby cesty Himmelsleiter.

Slanění bych doporučoval jen ve výjimečných případech. Vylezená cesta se neslaňuje, nýbrž obchází.
Z posledního stanoviště postupujete lesním porostem ještě cca. 100 m. Přejdete na pěšinku (vlevo), která obchází celý sektor Hauptwand z pohledu sestupu zprava. Po sestoupení několika desítek výškových metrů přicházíte na suť, po které se sesoukáte do údolí.
My jsme zvolili variantu sestupu lesním porostem (vpravo od sutě), ta se ale ukázala nechoditelnou, a tak jsme přece jen slaňovali. Ptáte se proč v lese ? Nikomu jsme nepřekáželi, nikoho jsme neohrozili padajícím kamením a problém s hledáním štandu, ten se nás netýkal, stromů bylo všude dost.