Počátkem července jsme se rozhodli zdolat nejvyšší horu Rakouska Grossglockner (3798 m). Výstup jsme provedli z jižní strany. Z počátku jsme měli ambice pokusit se zdolat horu Luisengratem (3207 m) přecházející plynule ve více známý Stüdlgrat. Vzhledem k nepříznivému počasí, které panovalo v první polovině července jsme se rozhodli pro klasický výstup z jihu (tzn. Kals am Grossglock. -- Stüdlhütte -- Ködnitz kees -- Erzh. Johann H. -- vrchol).
Příjezd do Kals am Grossglockner (1800 m):
K tomu, abychom se dostali pod Grossglockner z jižní strany, je nutné překonat masív Glocknergruppe. Toho jsme dosáhli průjezdem tunelu Felbtauerntunnel (140 ATS). 27 km za tunelem dojíždíme do městečka Huben. Od něj je to již kousek k odbočce do Kaslu am Grossglock (2 km). Po absolvování prudkého stoupání je nutné počítat ještě s platbou za vjezd do vesničky Kals am Grossglockner. Mýtné se vybírá asi 5 km před vesnicí (pozn. přejezd Grossglockner Hochalpen strasse přijde 350 ATS přes den, 175 ATS po 18 hodině). Parkoviště v Kals am Grossglockner je poměrně rozlehlé a zcela jistě zde naleznete místečko pro zaparkování.
Výšlap na Stüdlhütte (2801 m):
Z parkoviště vycházíme po 14 hodině. Pokud čekáte výstup odlehlým údolím východních Alp, asi budete zklamáni. V prvních 2/3 výstupu je to klasická "High way" pro všechny milovníky hor. Široká cesta se mění u Lucknerhausu v obvyklou výstupovou cestu směřující cik cak až k Stüdlhütte. Jedná se spíše úmorný výšlap nutný pro nabrání nutné výšky a aklimatizaci. (Pozn. jedna noc na Stüdlhütte přijde na 100 ATS, člen AV, ČHS 50 ATS, za vodu se neplatí.)
Přechod Ködnitz kees a výstup na Erzh. Johann Hütte (3454 m):
Po krátkém traverzu jižní stěny Schere docházíme k ledovci Ködnitz kees. Zde je nutná obvyklá výbava pro pohyb na ledovci i přesto, že přechod tohoto ledovce je objektivně bezpečnější něž přechod Hofmanns kees (tento ledovec je nutné zdolat při výstupu "severní cestou"). Počasí se začíná postupně zhoršovat, dokonce se začínají ozývat hromy, zvažujeme návrat zpět na Stüdlhütte. Vzhledem k tomu, že se jedná o krátký přechod, volíme variantu dalšího postupu. Přechod ledovce byl celkem bezproblémový, ale počasí se radikálně zhoršilo (sněhová vánice, bouřka ustoupila).
Zbývající část výstupu na Erzh. Johann Hütte vede zajištěnou cestou hřebenem z vrcholu Burgwant Sch. na Erzh. Johann Hütte (400 mH). Celá cesta je jištěna ocelovým lanem, poměrně snadno odjistitelné pro případ nepříznivého počasí. (Pozn. jedna noc na Erzh. Johann Hütte 180 ATS, člen 120 ATS, za 0,5 l vody se platí 20 ATS.)
Výstup na vrchol Grossglockneru:
Po první noci, kterou jsme strávili na Erzh. Johann Hütte, se ráno vydáváme na první zteč vrcholu. Počasí je nevlídné, stále sněží, fouká silný vítr. Sílu větru dokumentuje zjištění, že při jeho nárazech se nelze udržet stabilně jen na nohou, je nutná třetí opora (ruka držící cepín). Výstup začíná přechodem krátké plošiny za Erzh. Johann Hütte a následuje strmý výstup sněhovým polem východní částí Hofmanns kees. Cesta po ledovci vede cik cak vzhůru až dojdete ke skalní stěně malého Glockneru (konec ledovce cca. po 250 mH). Nám se podařilo dojít pouze ke skalní stěně a díky nepřízni počasí se vracíme zpět na chatu.
Druhý pokus jsme provedli kolem jedné hodiny odpolední,
kdy se vrátila skupina rakouských lezců vedená vůdcem (správcem chaty Erzh. Johann Hütte). Zjišťujeme možné nástrahy výstupu a možnosti bezpečného jištění. Vůdcem jsme ujištěni, že cesta je jištěna ocelovými tyčemi, které jsou rozmístěny cca. po 30 m po celé délce skalní cesty (přechod malého Glockneru až na velký).
Odpolední počasí bylo přívětivější, nefouká takový nárazový vítr, ale celý výstup je zahalen mraky. Po zdolání strmého sněhového pole Hofmanns kees začíná zajímavější lezecká část a to výstup na klein Glockner. Jedná se o nepříliš náročný výstup ve skalnatém terénu z části pokrytém sněhem (sníh pouze za nepřízně počasí). Po výstupu na malý Glockner, který jsme ani nezaregistrovali díky mrakům, přecházíme krátký hřebínek a dostáváme se k vyústění Palavičiniho průrvě (Pallavicini rinne). V této části výstupu je důležitá jistota chůze a opět zdůrazňuji nutnost jištění. Přechod 3-4 m Palavičiniho průrvy je poměrně exponovaný. Vpravo i vlevo 70º kolmá stěna 600 a 800 mH. Následuje krátký výšvih a jsme na Grossglockneru.
Různé radosti a strasti při výstupu:
První zajímavostí bylo naše setkání s "veteránským párem" (cca 70 let), který měl namířeno na Lucknerhaus. Seděli na jedné z laviček, které lemují širokou cestu na Stüdlhütte. Prohodili jsme zdvořilostní fráze a pokračovali dále. Po 20 m jsme se ohlédli a s mírným úsměvem na rtech zírali na staříka belhajícího se o speciálně upravených francouzských holích vzhůru na Grossglockner! Klobouk dolů jeho výkonu.
Při návratu z vrcholu jsme zažili 30 minutovou zácpu u Palavičiniho průrvy. Křižovali jsme se ze skupinou 5 lezců, cesta je průchodná vždy jen jedním směrem. Nedovedu si představit ty davy lidí, které vystupují na Grossglockner za pěkného počasí.
Další zajímavou událostí pro mě bylo potkat skupinku dvou párů šlapačů z Čech, kteří podcenili aklimatizaci. Docházeli na Erzh. Johann Hütte severní cestou (cesta začíná u Fr. Josef Hütte 2362 m přes Hofmanns kees na Erzh. Johann Hütte 3451 m). V jednom dni překonali více než 2400 m! Počítám i cestu autem po Grossglockner Hochalpen strase. Po přenocování ve výšce 3451 m se již nedokázali aklimatizovat a na vrchol se již nedostali, museli se vrátit zpět (viz. obecná pravidla aklimatizace).
Zaručeně největší senzací naší čtyř denní akce bylo shodou okolností opět setkání s českými krajany. Při sestupu přechodu hřebínku mezi malým a velkým Glocknerem jsme potkali jedince, který za sebou táhl zřejmě svoji šestiletou dceru. Jištěni byli velmi kuriózním způsobem. Otec měl kolem pasu uvázanou prádelní šňůru a dvoumetrovým fousem jistil svoji dcerku.
Zajímavá byla i jejich další výbava. Holčina měla na nohou holínky a na nich nějaké ručně vystříhané kusy plechu (zřejmě to byly mačky).
