Seewand Klettersteig

Poklidnou rodinnou květnovou akci "Dachstein 2001" jsme v závěru obohatili o výstup Seewandského Klettersteigu v blízkosti  Hallstadtského  jezera.  Tato zajištěná cesta je označována jako druhá nejtěžší na světě, což byla pro nás dostatečná motivace.

Příjezd a možnost ubytování:

Mezi městy Hallstadt a Obertraun vede silnice druhé třídy kopírující břeh Hallstadtského jezera. Přibližně v polovině vzdálenosti  mezi  těmito  městy  se  nachází  rozlehlé parkoviště s dřevenou budovou (WC), travnatá pláž a s

ní spojený přístup do vody. Zde je sice zakázáno stanovat, ale pod širákem se zde evidentně bez problémů přespává. Možnost úkrytu před nepřízní počasí skýtá již zmiňovaná dřevěná  budova,  respektive  její  zastřešená,  volně přístupná  část. Ideální  místo pro nás.  Po  relativně  náročné akci zde odpočíváme, vaříme, koupeme se a v ne poslední řadě čučíme do stěny Seewand, jenž svoji výškou značně vyčnívá nad okolní, spíše boulovaté, vrcholky. Zítra se do ní s Martinem pustíme.

Přístup:

Zmiňované parkoviště na břehu jezera je v nadmořské výšce 508 m.n.m. Z něj je nutno přejít silnici k informační ceduli, která poskytuje vše co by měl člověk vědět, než se pustí do takovéhoto počinu. Všemu vévodí údaj o obtížnosti D -- E (ve stupnici obtížnosti A -- E, pozn. autora). Velká část je věnována  zajímavostem  z  vlastní  stavby.  Obzvláště důsledně se též zabývá problematikou pádového faktoru, což považuji za velké plus. Ale již k vlastnímu přístupu.

Ten je velmi dobře značen a v  podstatě není možné zabloudit. Po překonání zhruba 300 výškových metrů  zalesněným terénem projdete okolo dřevěné budovy  a  poslední  suťovisko  vyústí přímo pod nástupem. Celá záležitost přístupu je otázkou 30 minut.

Výstup - Seewand Klettersteig:

Připravte se na bezmála kilometr skoro kolmé stěny. Tato slova  jsem  si stále opakoval a pečlivě zvažoval volbu oblečení. Batoh, v něm vodu, traťovky, foťák, lano a ňákej ten vercajk, co kdyby něco. Nakonec se to vyplatilo. Otázka obuvi, lezečky - v žádném případě. Pohory -- jsou moc těžké, nevím jak se v nich poleze, ale zase je  pevná  noha.

Sportovní botasky -- nakonec padá volba právě na ně a myslím si že jsme udělali dobře. Nejlepší varianta jsou určitě sportovní obuv na výstup a pohory na sestup.

Balíme Rauch, Mikin nás pofluše a dem do toho. První část je značně omydlená a  mokrá. Je  polovina května a celá stěna  leží skoro stále ve stínu.  Postupujeme  v celku svižně k prvnímu orientačnímu bodu Doppeldach. Jsou to dva takové malé převísky, vcelku bez problémů  překonatelné. Následuje mírně ukloněná pasáž s názvem Die Rampe, jenž je poměrně nezajímavá, pouze si zde člověk uvědomí, jak rychle nabírá výšku. Pohledy odsud jsou vskutku nevšední. Co teprve nahoře. Přilézáme k místu s názvem Seit 1881, a ejhle. Ocelový drát mizí hluboko ve sněhu a objevuje se tak po  dvaceti  metrech.  Vytahujeme  lano  a  regulérně překonáváme  tento  strmý  sněhový  úsek  trochu  nekletrštajgovým způsobem. Kdybychom lano nevzali, asi by to bylo docela hustý. Uklouzneš a bez pardonu letíš 350 m k nástupu.

To by Mikin asi toutal. Na toto dojela i postarší  dvojice, která nastoupila po nás a po příchodu do tohoto místa to vzdali, otočili to a pomalu slezli. Následuje docela dobrej převislej  třecetimetrovej  traverz  a  výlez  k  místu, označovaném jako jediná možnost bivakování, Fledermaus Bivak. Podle mého názoru se ve stěně dá přečkat noc na více místech vcelku v pohodě, ale je pravda, že toto místoje opravdu jedinečné. Nachází se vlevo od hromosvodu, cca  20 metrů a je bezpečné. Zároveň označuje polovinu trasy. Pokračujeme již pěkně kompaktní skálou, překonáváme poměrně obtížná kolmá někdy převislá místa. Obtížnost se zvyšuje, což se nám velmi líbí. Pohledy do údolí Hallstadtu jsou impozantní. Nejtěžší pasáže by, podle autorů cesty, měli teprve přijít ato v posledním asi 100 metrovém kolmém pilíři (100m Pfeiler).

Dva u sebe se nacházející záchytné body Am Igel a Putz Band jsou již ve velmi exponovaném terénu. Síla stále je, takže zatím nepociťujeme větší problémy. Následuje již zmiňovaný 100 metrový pilíř který je opravdu 100 metrový a taky kolmý, někde převislý. Velká expozice v tomto úseku kilometr nad nástupem je vskutku parádní zážitek. Asi v polovině pilíře je umístěna schránka s vrcholovou knížkou. Není na vrcholu a to záměrně, aby se do ní nezapisovali různí a jiní, co tam nemají co dělat. Zapisujeme realizační tým Climber.cz, listujeme a zjišťujeme, že jsme letos páťí. Byla před námi i skupina Čechů.

Dolézáme na vrchol ve výšce 1680 m.n.m. a užíváme okouzlujících pohledů dolů. Svačka, Rauch a 900 metů za sebou.

Sestup:

Od výlezu je směr udáván červenou značkou (víčka od plechovek) a časový údaj zní 35 minut k Gjaid Alm (Schilcher Haus). Údaj odpovídá, i přes značnou sněhovou pokrývku. Cesta vede zajímavým terénem a naskýtá výborný výhled na Dachstein 2995 m. n. m.  a  celou  jeho  skupinu.  Od Schilcherhausu  vyvstávají  dvě  možnosti  sestupu.  Po sjezdovce nebo lanovkou. Obě ústí na velké parkoviště u dolních stanic lanovek Kripennsteinbahnen a obě jsou těžce nezajímavé.

Sbíháme dolů a přesunujeme se po silnici z Obertraunu na výchozí parkoviště, kde na nás čeká zbytek výpravy.

Časový harmonogram:  

Přístup 30 minut

Výstup 3 hodiny (Infotabule udává 4 -- 5 hodin)

Sestup 2 hodiny (mapa udává 4 hodiny)

Zajímavost:

Představte si. Odcházíte na Klettersteig, jste 50 metrů v lese a najednou se proti Vám vynoří potápěč, brejle na vočích, plácá ploutvema a s tím zacpaným nosem na Vás utrousí Griskot, a Vy zůstanete stát jako debilové, tak se nedivte. Klidně se tomůže stát, poněvadž kousek od parkoviště se nachází taková ošklivá díra do země, která je navíc zatopená vodou. Mosazný tabulky prozrazují kolik potápěčů tam už zařvalo, ale potápí se tam furt vo sto péro. Divnej sport. Říkám  si,  jak  je  to horolezectví bezpečný. Shodli jsme se s Martinem, že by jsme tam nevlezli ani náhodou.

Komentáře

   
 

  1. co ty na to?
    standa

    mira · 23. September 2010 · #

  2. pátek 17.8.2012 pokořena, HC DC xc team v sestravě Květák, Kuře, Fany… tři téměr antihorolezci jí zvládli za 3,5 hodiny, půl hodiny se čekalo u knížky pod posledním 100m úsekem, kde dva téměř vysílení rakušáci tahali (resp. tlačili za zadek) třetího totálně vyřízenýho borce :) .. takže přístup 40min, čistá ferata 3h a sestup po třech pivkách nahoře už jsem neřešil…ale byl lanovkou :)

    Honza · 24. August 2012 · #

  3. Fotky pekny i popis,chystame se tam,Jen tam pujdem s helmou na hlave.Diru v hlave si jeste evidentne nemel ani nevidel.No nic.Mnoho zdaru v lezeni.

    Fany · 4. November 2013 · #

  4. Mě Seewand bohužel dost zklamal. Za což samozřejmě nemůže ferátka, ale ta pověst, jakou má. Čekal jsem extrémní dlouhou exponovanou ferátku s technicky těžkými úseky, a nějak jsem tam nenašel nic z toho. Dali jsme ji docela normálním tempem za necelé dvě a půl hodiny, exponovaná bohužel není skoro vůbec, nechápu, kde kdo viděl převisy, já žádné nezaznamenal. A technicky zajímavých kroků bylo jen pár. Srovnávat vršek Seewandu třeba s Kaiser-Maxem (oboje udáváno jako E) je naprostý nesmysl, v KM bych si bez lezeček nešrkt, na Seewand jsem si je bral uplně zbtytečně. Ale pokud od toho tolik neočekáváte, tak je to pěkná ferátka, nahoře pěkné výhledy na Dachstein a super hospoda :)

    Dan · 22. September 2014 · #

---